Do práce výtvarníka patří z tohoto pohledu také koncepce výstavy - tedy něco jako uspořádání posloupnosti textu, který má být sdělen. Tato posloupnost, uspořádání, vztahovost exponátů je v instalacích, které vytvářím velmi důležitá. Reprezentuje totiž kontext zobrazených postav v dějinách, spoluvytváří vjem jednotlivého díla i myšlenky celku. Zesiluje a uceluje dojem návštěvníka.

Sám se cítím být (po všech úvahách a přemýšlení za uplynulých 30let které se výtvarnému umění věnuji) mostem a prostředníkem také pro lidi "nevěřící". Z nich ty vnímavé a hledající je mi dáno občas oslovovat. A právě umění (v kostele) nečekané je oslovuje silně (pokud ho tam najdou).

Mimo to, co jsem již napsal v komentáři, uspořádání výstavy zdůrazňuje, že svatí a světice byli skuteční lidé, byli jedněmi z nás, měli sílu a odvahu realizovat svůj osud z Božího vnuknutí stojíce mezi námi…

Závěrem jen dodávám, že podstatou každé komunikace má být dobrá služba oslovenému. Velmi proto vítám, že mi tato služba byla umožněna i v prostoru, který je té nejvýsostnější Dobré službě z podstaty vyhrazen.